Jak jsem se dostala do Izraele a co jsem tam dělala

V Izraeli jsem žila dva roky, dovážím do České republiky kosmetiku z Mrtvého moře a mulvím plynule hebrejsky. Mnoho z vás se mě ptá na to, jak to všechno začalo. Rozhodla jsem se tedy sdílet svůj příběh v tomto článku :).

Od malička jsem milovala cizí jazyky. Na základní škole jsem se učila anglicky a německy. Když mi bylo deset, zamilovala jsem se do italštiny. Koupila jsem si Italštinu pro samouky a učila se ji sama doma. Na jazykovém gymnáziu jsem maturovala z angličtiny a z francouzštiny.

Na gymnáziu mi jedna spolužačka nabídla, abych s ní chodila do židovské obce na levné kurzy ivritu. Já neměla ponětí, co to ivrit je. Ona mi vysvětlila, že to je moderní hebrejština, kterou se mluví v Izraeli. Řekla jsem si, že každý jazyk, dobrý jazyk a ještě, když je to levné, tak jdu do toho :).

V posledním ročníku jsem se začala učit rusky, protože jsem se hned po maturitě chystala na půl roku jako dobrovolník do humanitární organizace na Ukrajině. Na Ukrajinu jsem odjela s tím, že jsem uměla rusky výborně. Po návratu z Ukrajiny jsem si udělala certifikát CAE z angličtiny a dva certifikáty z ruštiny.

Ale mojí největší láskou se stala hebrejština.  

Během volného roku mezi střední a vysokou školou, kdy jsem byla z části na Ukrajině, jsem s hebrejštinou neměla skoro žádný kontakt. Pouze jednou, kdy jsem se díky této humanitární organizaci dostala poprvé do Izraele. Splnil se mi můj sen. Byla jsem tam pouze na dva dny, ale slyšela jsem svoji milovanou hebrejštinu a mohla jsem alespoň použít základní fráze, které jsem uměla.

Během studií Judaistiky a Husitské teologie na Karlově Univerzitě jsem si našla soukromou lektorku hebrejštiny a začala tančit izraelské tance. Tím se má láska k hebrejštině a k Izraeli prohlubovala.

Věděla jsem, že se nenaučím hebrejsky dobře, pokud se nebudu učit přímo v Izraeli. Ušetřím tím čas i peníze. Jelikož hebrejština není podobná žádnému jazyku, který znám, vlastně ani ničemu jinému co znám, zlepšovala jsem se v ní velmi pomalu. K hebrejštině v té době nebylo moc podkladů pro samostudium. Teprve na začátku roku 2017 byl vydán první česko-hebrejský tištěný slovník!

Bála jsem se však jet do Izraele sama.

Jednoho dne jsme se s kamarádem, se kterým mě pojila láska k izraelským tancům a studium stejného oboru, rozhodli, že pojdeme do Izraele. Zanedlouho jsme si koupili letenky na dva měsíce – srpen a září. Našli jsme si v Jeruzalémě školu hebrejštiny (ulpan) a ubytování jsme si sehnali pouze na prvních několik dní ve Starém městě v Jeruzalémě.

Hebrejsky jsme moc dobře neuměli. Uměli jsme jen přitomný a minulý čas. Budoucí čas se učil až v pozdějších ročnících. Začali jsme tedy mezi sebou mluvit jenom hebrejsky, abychom se rozmluvili. Bylo to těžké, ale zábavné. Zůstalo nám to dodnes. S tímto kamarádem nejsem schopná mluvit česky, je to pro mě nepřirozené :).

Ovšem v červenci přišla smutná zpráva, začala Druhá libanonská válka. Volali jsme na českou ambasádu, radili se s rodiči a přemýšleli, jestli tu naši cestu snů zrušit. Nakonec jsme se rozhodli, že jsme kvůli ní pracovali tak těžce, že by byla škoda, teď všechno vzdát. Navíc Libanonská válka byla na severu Izraele a my chtěli do Jeruzaléma.

Jeruzalém jsme milovali. Do ulpanu jsme chodili pět dní v týdnu na několik hodin denně. Bylo to velmi intenzivní studium. Měsíční školné nás vyšlo na 4500 Kč. Ubytování jsme si nakonec sehnali blízko jeruzalémského tržiště Machane Jehuda.

Několikrát týdně jsme také chodili na izraelské tance. Desítky až stovky lidí různého věku tančí od osmi hodin večer do půlnoci kruhové, řadové a párové tance na různé izraelské písně. Od moderních přes ty tradiční. Je to něco úžasného.

Jelikož jsme oba světlovlasí, zájem Izraelců o nás byl velký. Pořád si s námi někdo povídal. Neustále se nás ptali na ty stejné otázky. A my byli šťastní, že si konečně můžeme zdokonalovat hebrejštinu! Díky neustálému opakování stejných vět a odpovědí jsme se rychle zlepšovali. Samozřejmě také díky izraelské hudbě jsme se toho naučili mnoho, hlavně budoucí čas :).

Jedli jsme pouze pitu, humus, zeleninu a ovoce. Jednou týdně jsme si dopřáli falafel nebo šauarmu (gyros). Ale vůbec nám to nevadilo. Byli jsme štěstím bez sebe. Navíc nás Izraelci milovali, jelikož tam kvůli válce nebyli téměř žádní turisté. Abychom si trochu přivydělali, uklízeli jsme u různých známých z tanců.

S těžkým srdcem jsme se na konci září vraceli zpátky do ČR. Rozhodli jsme se však, že se příští rok do Izraele vrátíme na delší dobu. Uděláme si v letním semestru předčasné zkoušky a pojedeme tam znovu.

Kamarád do Izraele odjel už v dubnu. Já se připojila až v květnu. Měla jsem našetřeno, ale přesto mi finance docházely. O to intenzivněji jsem uklízela u různých lidí. Kamarádi z izraelských tanců nám pomáhali s různými brigádami.

Na konci září jsem se měla vracet zpátky domů, ale v květnu jsem se seznámila se svým budoucím manželem a bylo pro mě velmi těžké ho opustit. Stala se neuvěřitelná věc a já dostala nabídku začít od října pracovat na Velvyslanectví České republiky v Tel Avivu. Nabídku jsem samozřejmě přijala a tak jsem v Izraeli zůstala ještě skoro dva roky. Na zkouškové jsem létala do ČR. Všechny zkoušky jsem musela zvládnout vždy za týden. Bylo to náročné, ale stálo to za to.

Jak jsem se seznámila s manželem a jaké to je žít s cizincem? Na to se mě také stále ptáte. O tom tedy někdy příště :).

Pokud se chcete do Izraele podívat také, ale nevíte, jak to prakticky zařídit, napsala jsem pro vás eBook EJLAT – kompletní průvodce s rozpočtem na 7 dní. Díky němu máte jedinečnou příležitost podívat se do Izraele bez cestovní kanceláře, vše si zařídit sami a neutratit za to hodně peněz :).