Jsem tlustá a vypadám hrozně

Dovolím si tvrdit, že tuto větu většina čtenářek tohoto článku minimálně jednou v životě vyslovila – buď nahlas nebo ve své mysli. A víte, co je na tom zajímavé? Že žena, která si tuto větu sama o sobě pomyslela, vůbec nemusí být tlustá. Znám mnoho krásných, hubených, úspěšných a skvělých žen, které si o sobě myslí, že jsou tlusté a nevypadají dobře. Neustále o tom mluví, neustále se snaží držet diety, neustále svou mysl zaměstnávají touto pochybnou myšlenkou. A já jim vlastně vůbec nerozumím…

Odmala jsem měla pocit, že jsem tlustá. Měla jsem na fotkách větší hlavu než mí spolužáci, a celkově jsem v porovnání se svými spolužáky měla větší všechno – ruce, nohy, tělo (alespoň jsem to tak vždycky vnímala). Prostě jsem měla „silnější kosti“, jak se tomu kdysi říkalo. Mimochodem, tento blud mi před několika lety vyvrátila výživová poradkyně, která mi po měření řekla, že celková hmotnost kostí v mém těle je naprosto standardní.

Tento pocit se samozřejmě stupňoval s dospíváním. Začala jsem držet diety, objednávala jsem si zázračné pilulky na hubnutí. Na gymnáziu jsem každý den vstávala v šest hodin ráno a hodinu jsem podle videokazety cvičila aerobik. Jezdila jsem desítky kilometrů na kole. A pořád jsem měla pocit, že jsem tlustá. Když jsem měla jít s kamarády na bazén nebo se někam vykoupat, vždy jsem odmítla (protože jsem si myslela, že jsem tlustá).

Když se zpětně podívám na fotografie z tohoto období, nechápu, proč jsem si to myslela. Vypadala jsem skvěle. Byla jsem hubená, krásná. Kvůli tomuto pocitu jsem si nechala ujít různé zážitky, kdy jsem si mohla užívat s kamarády a já kvůli vzhledu zůstala doma. Proč? Ach, ty chvíle a příležitosti už nikdy nevrátím zpět.

Pokud jsi mladá slečna a čteš si tento článek, prosím, začni se mít ráda taková, jaká jsi. Jsi překrásná. Vymaž si tuto hroznou (ano, hroznou a destruktivní) myšlenku ze své mysli a začni si užívat života a svého mládí. Jsi překrásná žena, překrásný člověk. Lidé kolem tebe tě vidí jako krásnou, pro jejich život velmi důležitou bytost. Nedokážou si tě představit jinou, znají tě takovou, jaká jsi, jak vypadáš a tak jsi pro ně dokonalá. Nenech si kvůli těmto zlým myšlenkám zkazit mládí, upřít si zábavu a radost. Toto jsou chvíle, které už se nikdy nevrátí. Je škoda jich nevyužít.

A pokud jsi maminka a čteš si tento článek, prosím, začni se mít také ráda taková, jaká jsi. Nemluv neustále o tom, že musíš zhubnout, že v tom oblečení vypadáš hrozně, že bys měla držet dietu, že máš tlusté nohy atd. Maminko, aniž si to uvědomuješ, přenášíš své problémy na svoji dceru, možná i na svého syna.

Asi mi teď budeš oponovat a řekneš: „Já nic na nikoho nepřenáším, to je jenom můj problém, ne problém mých dětí.“ Dovol mi, abych tě vyvedla z omylu. Tvá dcera, tvůj syn tě neustále slyší. Jsi pro ně ten nejdůležitější člověk na světě. Tvůj problém je jejich problémem, aniž bys chtěla. Maminko, nestav své dceři základ pro problémy se vzhledem. Je to škoda, je to zbytečné, ničemu to nepomůže, naopak to tvé dceři uškodí. Chceš přece vychovat krásnou a sebevědomou dceru, která bude mít ráda sama sebe.

Je pravda, že ze zdravotního hlediska by měl mít každý z nás optimální BMI. Myslím si ale, že mnohem nebezpečnější než nadváha a vysoké BMI je každodenní pocit nespokojenosti se sebou samým. Každodenní pocit prohry se svým tělem a se svými myšlenkami, nízké seběvědomí, špatná nálada, deprese. To není nic zdravého. Zkus si představit, že bys věnovala stejnou dobu krásným, pozitivním, kreativním myšlenkám. Myšlenkám o tom, jak máš ráda sama sebe, jak jsi jedinečná a dokonale stvořená bytost, která je hodna lásky. Jak by tě to změnilo? Jak bys prožívala každý den? Jak by ses cítila?

Myslím si, že jsem se konečně dopracovala k podobnému myšlení. Samozřejmě se mi ještě jednou za čas vkrádají do mysli špatné myšlenky, ale velmi rychle se je snažím zahnat. A jak se mi to povedlo? Po porodu syna jsem začala přibírat. Kojení mi kila neubíralo (jak se můžeme většinou dozvědět od modelek v rozhovorech), ale naopak přidávalo. Do toho jsem musela s malým miminkem a spánkovým deficitem řídit svoji firmu a asistentky a k tomu jsem pro naše obě firmy dělala účetnictví.

Když měl syn sedm měsíců, podávala jsem daňová přiznání za celý rok. Chodila jsem spát ve čtyři ráno, manžel vstával se synem a já si mohla alespoň trochu přispat. Bylo to hodně náročné období, které mi určitě kila neubíralo, ale přidávalo. Navíc moje tělo po těhotenství, porodu a při kojení vypadalo divně. Všechny proporce jsem měla změněné, jiné a proto mi nesedělo ani žádné oblečení.

Když kojíte a miminko je na vás závislé (to moje ani nechtělo být v kočárku, neustále jsem ho měla na sobě v nosítku), tak si jen tak nemůžete vyrazit na nákupy. Vzpomínám si na vyděšené pohledy a uštěpačné poznámky známých (hlavně mužů) o tom, že jsem opravdu hodně přibrala. Asi vám ani nemusím říkat, jak mi bylo…

Jednou, když jsem měla největší krizi a plakala jsem jako želva, vzchopila jsem se a řekla si: Přestaň už s tou sebelítostí! Jo, vypadáš jinak. Tvoje staré oblečení ti není anebo ti vůbec nesedí. Někteří lidi se na tebe divně dívají a mají blbé poznámky. Ale uvědom si, co máš!

Jsi matka. Máš krásného zdravého syna, kterého můžeš kojit. Máš krásné dlouhé vlasy. Máš úžasného milujícího manžela, který tě podporuje. Máš super firmu, kterou můžeš i s miminkem vést. U toho všeho zvládáš každý měsíc podávat pro dvě firmy DPH a kontrolní hlášení. Kdo má všechno tohle?

Buď vděčná! Začni MILOVAT sama sebe! Přijmi se taková, jaká jsi! Jsi JEDINEČNÁ! Nikdy na světě nebude nikdo, jako jsi ty! A pokud ti vadí pohledy a urážlivé poznámky ostatních, tak je odpálkuj. Oni nežijí tvůj život. TY A JENOM TY ŽIJEŠ SVŮJ ŽIVOT, TAK SI HO KONEČNĚ POŘÁDNĚ UŽIJ! 🙂

A jak to dopadlo? Můj psychický stav se začal zlepšovat, přijala jsem sama sebe i s tou nadváhou. Začala jsem se radovat z každého dne. Když jsem přestala kojit a začala mít trochu více času pro sebe, navštívila jsem výživovou poradkyni a díky ní zhubla 13 kilo. Tělo se pomalu začalo vracet k normálu. Proporce se sice zase změnily, ale některé staré kousky jsem mohla nosit znovu. Nakoupila jsem si také nějaké nové oblečení.

Ale hlavně – díky této zkušenosti se změnila má mysl. Konečně jsem pochopila, jak se chovat sama k sobě a jak si užívat každého dne bez zbytečných destruktivních myšlenek. Život je moc krátký na to, abychom se v mysli trápili a neužívali si naplno každého dne. Proto tě, prosím, slečno, ženo, manželko, maminko, babičko – nezapomínejme na to.

Vaše Petra 🙂